Rodinný azyl Dej pac!

Leer

Leer je asi 12 letý kříženec zlatého retrívra. Váží 26 kg. Lidi bezmezně miluje, je velmi mazlivý a kontaktní. Co se dětí týče, je vhodný ke starším dětem, které jsou schopny respektovat, že potřebuje svůj klid a prostor. Na vodítku jde hezky, netahá. Je nenáročný, stačí mu krátké procházky – má opotřebené zadní nohy. Leer je u nás ve smečce, má rád pejsky i fenky. Leer je ideální společník pro starší lidi, kterým bude klidným a nenáročným společníkem. Je zvyklý na soužití s kočkou.

Leer dostal začátkem května 2021 mozkovou mrtvici. Po několikadenní hospitalizaci s intenzivní léčbou jsme jej mohli převzít zpět do domácí péče – převezli jsme ho z kliniky do Častonína. Zpočátku vypadal žalostně a jeho stav se zdál velmi špatný, nicméně po několika dnech léčby a pravidelných rehabilitacích se začal rychle zlepšovat a nyní je opět radostný a bez neurologických obtíží. Bohužel jeho tělíčko víc a víc stárne a špatně mu slouží opotřebené zadní nohy. Dostává kloubní výživu, vitamíny, léky na prokrvení a na bolest a pravidelně si užívá uvolňující masáž měkkých tkání. Nedávno dostal i kůru kyseliny hyaluronové. Přesto je znát, že čas je nezadržitelný a Leer je za poslední zatáčkou své životní cesty.

Leer k nám byl přijat 16. 4. 2019 od majitelů, kteří ho k nám odložili z důvodu stěhování.

29. 4. 2022 Leerečkovi se poslední dobou špatně vstávalo – bez dopomoci se nedokázal zvednout. Zvýšili jsme frekvenci návštěv fyzioterapeutek a na jejich doporučení a doporučení ošetřující lékařky jsme též obměnili léky na bolest – Leer dostal přípravek Librela, který se podal injekčně. Efekt byl až téměř zázračný. Leer za půl dne vstal a chodil si – po kuchyni, po výběhu, na krátké procházky. Následující dva týdny si užíval toho, že se neomezeně může projít, protáhnout, aniž by musel čekat, že ho postavíme na nohy. Opotřebení, artrózu natož čas však nezastaví ani sebesilnější lék. I ten jednoho dne ztratí svoji účinnost. Po dvou týdnech štěstí nás všech se Leerečkovi přiskřípl nerv a Leer zcela pozbyl citlivost zadních nohou a na zadní část těla ochrnul. Okamžitě mu paní veterinářka nasadila steroidy, ale po pěti dnech jak ona tak fyzioterapeutky konstatovaly, že problém je natolik rozsáhlý a odpověd starého organismu natolik slabá, že je vyloučeno, že by ještě někdy chodil. Leer byl sice nepohyblivý, ale s hlavou vztyčenou sledoval dění kolem sebe, psí kamarády, děti a hlavně hlídal dveře, zda už jde jeho teta. A teta mazlila, přebalovala, cvičila protahovací a uvolňovací cviky a krmila, no to hlavně, Leerečkovi chutnalo stále moc. Ani to však nemělo dlouhého trvání, po necelých dvou týdnech Leerečkovi začaly selhávat ledviny. A tak v ten smutný pátek 29. dubna jsem Leerečka nechala odejít…

Sdílení: