Dita

Sdílení:

Ditku našli dobří lidé spolu se sestřičkou v lese jako čtyřměsíční štěňata u obce Krasoňov u Humpolce – fenky měly hroznou žízeň a bály se tam tak samy. Sestřičku si nechali a Ditku dovezli k nám. Ditka je veselé, hravé a zvídavé štěně se zdravým sebevědomím a absolutní důvěrou ke všem lidem. Její specialitou je sjíždění svahů nebo meziček ležmo bokem :D.

Ditku si vybral mladý pár z Pelhřimova a panička nám posílá moc krásné fotky a reference:

Ditu jsme přejmenovali na Sissi. Nejprve jsme ve fázi, kdy se s fenkou učíme základní povely, jako Sedni, Čekej, Fuj, Dej pac, a také odložení a přivolání. Vše nám zatím funguje tak na 50%. Sissinka je hodně svéhlavá a když je rozdováděná, tak má zatemněno. Ale jsme si jistí, že důsledností se to spraví. Rovněž přidáváme povel Dolů, protože Sissinka má zvyk strkat tlapky a čenich kam nemá, zejména na kuchyňskou linku apod. a nechceme to tolerovat. Chození na vodítku je o nervy, ale to se taky časem upraví. Souvisí to s její neskutečnou zvědavostí na všechno co se kolem ní děje. Na dlouhé procházky chodíme dvakrát denně. Naučila se už také spát ve svém pelíšku i když měla zpočátku snahu lézt k nám do postele. Svou potřebu již řádně vykonává venku a umí si naznačit, když chce jít ven za tímto účelem. Schody nahoru i dolů ji nedělají problémy. Jízda autem je celkem v pohodě, chvilku řádí, ale pak se uklidní a dívá se z okna. Vozíme ji připoutanou na zadním sedadle, kde má daný pelíšek. Chodíme na zahrádku, kde je jí dobře a už si to tam hlídá a štěká na “šupáky” jdoucí kolem. Je velmi hravá a mazlivá a snaží se být pořád s námi, problematické bude nechat ji někdy samotnou doma, ale to se nebude stávat často a už jsme to taky zkoušeli s pozitivním výsledkem.
Ještě vám popíšeme jednu humornou situaci. Máme doma v jednom pokoji na stěně velké zrcadlo, Sissinka v něm objevila “cizí vetřelkyni” a hluboce, temně a výhružně na sebe vrčela.

A s odstupem se o Sissce dozvídáme: Holčička naše chlupatá dost vyrostla, zmohutněla, už máme doléčeného demodexe, má za sebou první hárání a v lednu se chystáme na kastraci, je moc hodná, docela dobře poslouchá. Ze začátku byly trochu problémy s devastací domácnosti, když musela zůstat doma sama, když jsem byla v práci. Teď už se to hodně zlepšilo, i když někdy si ještě čas ukrátí nějakou tou lumpárničkou či pomstou. Byla s námi na Lipně i v Jeseníkách a chovala se v hotelech i restauracích naprosto vzorně. Máme z ní velkou radost, je to naše chlupaté černé sluníčko. Strašně ráda se chová jako miminko, což při váze 19kilo není až tak snadné, ale chovám jí moc ráda, užíváme si to obě. Před chvilkou jsme se porvaly o vyřazenou mikinu, kterou má, aby jí tu nebylo smutno a teď spí jak špalek. Ještě jednu hodně potěšující věc musím napsat – když se vítá s námi a chce nám prokázat lásku, bývá občas jak zbraň hromadného ničení, ale jakmile je s malými nebo postiženými dětmi, je něžnost sama – pozorná a opatrná, trpělivá. Je to pro mě hodně důležité, protože jí dost často vodím do školy nebo jí s dětmi chodíme venčit. Mám z toho velkou radost a klidně jí odpustím i drobné lumpárničky.

Pozdravy z nového domova: