Jock je 6 letý kříženec německého ovčáka. Váží 26 kg a měří 55 cm v kohoutku. Byl k nám přijat jako roční, vyhublý, zcela v područí strachu snad skoro ze všeho. Někteří nedobře zvládnutí němečtí ovčáci mívají sklon k vrhání se po střemhlavých pohybech, kousání do vodítka, různé transy z aportu a po delší či kratší snaze a důsledné práci s těmito problémy se alespoň zčásti nebo i úplně ostraní. Ale něco tak šíleného, co prožívá Jock, to jsme nikdy neviděli. Z těch 1200 psů, kteří nám útulkem prošli, tu nebyl tak neurotický pes s tak neskutečnou strachovou a přenesenou agresí.
Na úplném začátku na nás Jock jen zběsile štěkal, s vyceněnými zuby a zpěněnou tlamou, očima podlitýma krví, zakousnutý do karisítě kotce. Po několika týdnech uplácení a rozmlouvání jsme se postupně dohodli na tom, že smíme vstoupit do jeho kotce a že vyčká v boudě během úklidu a později i na nasazení vodítka a náhubku a prvních procházkách.
Na okolí reagoval jako zvíře, které bylo celý život zavřené kdesi v malém prostoru a ve tmě. Roztěkaně se rozhlížel po všem, co se hýbalo. Vydržel hodiny sledovat každý pohyb a ani jednou ho nenapadlo sklonit čumák k zemi a něco očichat. Začali jsme tedy chodit za tmy, aby pochopil, k čemu má nos. To celkem rychle zabralo. Když se alespoň trochu začal soustředit na to, co právě míjíme a nejen na to, co se v dálce pohybuje, začal objevovat tajuplnosti typu louže, rybník, bláto, písek… Potkali jsme třeba mechem obrostlý pařez a na něm, sedaly a zdvíhaly se malé mušky. To ho zaujalo a šel se podívat blíž. V tu chvíli se ovšem jedna muška vznesla a Jock stáhnul ocas a prchal pryč. Stačí malý nepředvídatelný impuls a snadno se přehoupne do strachové agrese.
Jock je velmi vnímavý a učenlivý, během rekordně krátké chvíle se naučil základní povely včetně chůze u nohy s různými nuancemi. Naučili jsme ho chodit s náhubkem, ale stačila by chvilka nepozornosti a ihned by si koš sundal a rozkousal řemínky a vodítko. Fascinuje ho střemhlavý pohyb, letící klacek nebo hrouda sněhu. Vydrží nepřetržitě běhat a nosit hozené klacky, vydrží nekonečně dlouho cvičit povely, bez problémů běží desítky kilometrů u kola, ale jakmile po něm nic nechceme, začne panikařit. Dřív to byla úplná katastrofa, teď, po pěti letech, v klidném prostředí zvládne třeba i 10 minut jít na dohled a něco si samostatně očichávat. To je ale časový limit a pak, když by nenásledoval výcvik nebo házení klacků, přešel by do neurotického stavu, kdy chytí kousek oblečení a začně ho přecvakávat zubama a nebo rovnou celou lidskou ruku v rukávu. Protože byl nalezen na místě, kde bohužel místní policie několikrát odchytávala mladé vyhozené psy služebních plemen, ke kterým se nikdo nikdy nepřihlásil – myslíme si, že nějaký pofiderní výcvikář nevhodným nebo nepřiměřeným způsobem učí tyto psy obrany (raději nedomýšlet, jak je asi trestá), a ty, které se mu nepodaří dobře vycvičit, těch se zbavuje vyhozením.
Zpočátku jsme se snažili, aby Jocka venčilo co nejvíc zkušenějších ošetřovatelů, ale bohužel, kromě své hlavní tety, postupně všechny zbojkotoval útokem – vždy posledních pár minut před návratem do kotce, kdy se rozhodl, že poběží právě za svou hlavní tetou a agresí se dožadoval, aby ho ošetřovatel pustil z vodítka. Postupně se ho všichni začali bát a tak se stal psem jediného pána.
Své hlavní tetě bezmezně důvěřuje, nevadí mu žádná manipulace, sahání do tlamy, do misky, ale i tak stále hrozí jeho neurotické paniky, zejména v přenesené agresi, například kdy slyší při návratu z procházky do svého kotce štěkat sousedící psy. Pokud mu někdo ukáže strach, neví si rady a napadne ho. Snese se se psy i fenami, ale vzhledem k jeho lekavosti a nevyrovnanosti je třeba ho hodně sledovat a korigovat, stačí, aby se menší pes rychleji rozeběhl a Jock to nezvládá. Bez dohledu není absolutně schopen soužití s jinými psy/fenami bez rozdílu.
Jock byl nalezen 14. 12. 2019 na poli nad nemocnicí v Pelhřimově.
