Teddy je 13 letý kříženec německého ovčáka a rotvajlera. Váží 30 kg a měří 65 cm v kohoutku. Teddík má svůj osobitý styl – střídá vrčení a hučení prakticky na každou situaci. Radostně nás ráno vítá, mává ocasem a vrčí. Vrčí, když mu dáváme vodítko, protože se těší na procházku. Vrčí, protože se mu nelíbí, že mu vytahuji uvolněné línající chlupy. Zpočátku se ho u nás ostatní členové rodiny a venčitelé báli, dnes už se ho nikdo nebojí, naopak by nám jeho vrčení chybělo. Doma v bytě nic neničí, má hygienické návyky, v tichosti čeká na příchod pána. Přišel k nám s nadváhou, hodně kulhal a měl zanedbanou srst. Teďourek je vhodný spíše pro starší lidi jako společník při práci okolo domku nebo chalupy nebo i do rodiny se staršími ukázněnými dětmi. Stačí mu krátká procházka a odpočinek v teplíčku, aby se nezhoršily jeho kloubní potíže. Je zcela nevhodný k jiným zvířatům, pustí se i do fenky, i když některé fenečky už u nás akceptoval, lépe řečeno – ony si ho vychovaly. Manipulaci zvládá s košíkem, i když klade odpor, zejména u veterináře, ale dá se to zvládnout. Občasné moresy nebo tvrdohlavost (jakože se někam chce nacpat nebo naopak nechce ven) se zvládnou převedením na vodítku nebo za pamlsek či nějakým osobním kouzlem.
Teddyho k nám 1.11. 2018 odložil majitel ze strachu o děti. Majitel nebyl schopný mu nasadit ani náhubek natož ho naložit do auta a dovézt alespoň k blízkému nádraží. Museli jsme pro něj dojet až do domu, sami mu koš nasadit a sami si ho naložit. Dál jsme pokračovali z Mělníka veřejnou dopravou včetně metra v Praze až do Častonína.
23. 5. 2023 – Dnešní den nám přinesl velmi smutnou zprávu. Teddy má leukemii. Bohužel už ve stadiu, kdy mu nemůžeme moc pomoci. Samozřejmě už ho k adopci takto nabízet nebudeme. Kromě silné artrózy se nyní tedy přidala leukemie, je na kortikoidech, uvidíme jak na ně organismus zareaguje, k tomu dostává také jaterní dietu a vitamíny. Zůstane trvale u nás.
15. 10. 2023 – Za 2 týdny by to bylo 5 let, co Teddík byl s námi na azylu. Vzpomínáme, jak jsme pro něj tehdy jeli k původním majitelům k Mělníku, protože si s nim nevěděli rady a chtěli ho utratit. Tehdy Teddy vrčel prakticky nonstop při jakékoliv činnosti s lidmi. Majitelé už mu nebyli schopni ani nasadit vodítko natož koš nebo ho naložit do auta. Během chvíle jsme ho přemluvili, krátce se prošli, naložili do auta a pak z Mělníka pokračovali vlakem do Prahy a do Častonína. První měsíce byl v kotci, ale protože se z něj vyklubal neškodný bubák, přesunuli jsme ho do jedné místnosti. Členové rodiny i venčitelé postupně shledali, že Teďour sice vrčí, brblá a brumlá, ale že to je tak všechno a nakonec si ho všichni oblíbili jako nenáročného psa na procházky. Časem začal chodit bezpečně i na volno. Zajímalo se o něj několik zájemců o adopci, ale on je vždycky zaplašil svým brumláním. Asi se mu zdál jeho život u nás optimální. Ze začátku by se rval, a to bez rozmyslu. Postupně vzal na milost fenky, nakonec i psy. Roky zdraví nepřidaly, k již rozvinuté artróze se přidaly zhoršená játra, prostatická cysta u konečníku, záněty zubů a poslední ránou byla diagnóza – leukemie letos na jaře. Prognóza byla několik týdnu až měsíců života. Teddy měl horší a lepší dny, bylo však znát, že schází víc a víc. Poslední dny už byly zlé a tak jsme se rozhodli, že se s ním rozloučíme…paní veterinářka přijela a Teddy naposledy vydechl v kruhu smečky a naší rodiny v kuchyni, kde poslední týdny býval.
