S bolestí a pocitem zmaru přináším smutnou zprávu o Ericovi. Erico už není…
Erico na vlastní kůži pocítil, jak moc je právě kůže důležitým orgánem. S atopickým exémem k nám byl přijat již před lety. Kolegyně ho pečlivě ošetřovala veterinárním šamponem a zároveň dojížděli na veterinu, kde podstoupil rozsáhlou diagnostiku, dostal speciální dietu (alchymie na dlouhé měsíce) a samozřejmě léky.
Přes své trable a náročnou péči našel nový domov. Azyl přispíval osvojitelce na léčbu cytopointem, po roce Erico zůstal s přítelem slečny, změnil veterináře a později nám ho vrátil. Erico byl vyhublý a z 80 procent lysý, nebylo skoro poznat, ze dřív byl hnědý. Po několika málo dnech se přidal stres ze změny a Erica jsme odvezli na hospitalizaci na kliniku do Jindřichova Hradce, kde několik týdnů bojoval o život. Konečně jsme ho dostali do domácí péče, napřed bydlel v intenzivně vyhřívané karanténě a když se adaptoval, s radostí jsme zjistili, že nemá problém s mými psy a od té doby z něj byl VIP postelák.
Následovaly dny dobré, kdy si přišel i hrát a zvládl kratičkou procházku, ale s přibývajícím horkem, pyly, s každou změnou počasí, přicházely i dny, kdy se během několika hodin rozjížděl hloubkový zánět kůže a tak byl většinu léta Erico na antibioticích. Nejnepříjemnější bylo, že boláky plné sekretu a zduřelá kůže byla nejvíc na spodní části pacek a mezi prsty, zhora i zespoda. Erico pak nechtěl chodit…vykulhal jen pár metru ven a lehl si do trávy.
Bohužel většina dnů byly ty špatné. Pak jeho jedinou radostí bylo mazlení. Přes každodenní koupání veterinárním šamponem, léky a měsíční dávky cytopointu a librely byla kvalita Ericova života nízká. Roční užívání kortikoidů během adopce mu také zhoršilo játra a ledviny a dlouhodobě byl anemický. Erico navíc oslepl. Na veterině v Pelhřimově koncem léta padl opakovaně i návrh na euthanazii.
Jednoho dne se stala chyba. Erico, jak byl slabý, ráno po venčení na dvoře, zatímco ostatní pejsci jestě šmejdili po dvoře, Erico si zalehl do boudy na matraci, kam si rád chodil odpočinout, než po ranním úklidu pustíme psy zpět domů. A psiky už jsem zavřeli, Erico zůstal v boudě a já už chvátala k zubaři a pak jsem poprosila brigadnici, aby Erica zavřela, než začne pouštét další psy, co se perou. Kolegyně na to bohužel zapomněla a pustila Petta. Pett Erica napadl a způsobil mu 2 tržné rány o velikosti 2 az 3 cm, naštěstí jen kůže. Pan veterinář v Pelhřimově Erica prohlédl a vzhledem k tomu, že byl na atb, nic dalšího mu nepřidal a poslal nás domů, že to Erico zvládne bez dalších opatření. Odpoledne se Ericovi ale přitížilo, navíc z rány na boku hodně odtékal ranný sekret. Vyjeli jsme raději na kliniku do J. Hradce. Tam veterinářka shledala, že je v kritickém stavu a potřebuje transfuzi. Obratem jsem se otočila pro Noru, která darovala Ericovi půl litru krve. Erico zůstal na hospitalizaci. Ráno volala pani doktorka se špatnou zprávou. Zdálo se, že se Erico v noci během transfuze lepší, ale k ránu, v důsledku celkového oslabení se mu zastavilo srdíčko.
