Antonín je odhadem minimálně 15 letý psík, který se k nám dostal jako nalezenec, o kterého se nikdo nepřihlásil. Již od prvních dní u nás Antonínečka zlobí zdraví – již na první pohled byl celý opotřebovaný a vysílený, navíc měl průjem. Jen co ustal průjem, zablokoval se mu nějaký nerv v páteři a Toníček jen bezmocně ležel a nemohl se zvednout a naříkal. Po návštěvě veterináře a potřebných lécích (dostal antibiotika a kortikoidy) se mu znatelně ulevilo. Nyní je v dlouhodobém léčení, pokoušíme se ho dostat do kondice, aby se nasvalil a místo toho postupně snižujeme dávky kortikoidů a přidáváme kloubní výživu a přírodní přípravky na úlevu od bolesti. Nyní je již zřejmé, že je vše na dobré cestě a existuje naděje, že by mohl Antonín užívat kvalitního psího seniorského života. On je totiž Tonda velký chodec – chodí rád, klidně jen tak krouží po výběhu nebo po místnosti, asi užívá toho, že se zase sám může zvednout a korzovat.
Antonín byl nalezen 23. 10. 2021 v Kamenice nad Lipou.
17. 1. 2022 – Přinášíme smutnou, poslední, zprávu o našem Antonínečkovi. Loni na sklonku října za nevlídného počasí v ulicích Kamenice nad Lipou kdosi ponechal osudu prastarého vyhublého nahrbeného pejska. Zdálo se, že po několika dnech u nás v teple pookřál, záhy však se mu zablokovala záda a jen ležel a naříkal. Silné léky ho po několik dnech vrátily na nohy, nicméně Toníčka průběžně trápilo nechutenství a průjmy, způsobené selhávajícími ledvinami, opotřebený pohybový aparát a stařecká dezorientovanost. Antonínek absolvoval celu řadu vyšetření, dostal dietu, podpůrné doplňky a tak na dva měsíce v přelomu roku se dal docela hezky do kupy a užíval tepla útulku, rád se procházel a pak odpočíval nebo se mazlil. Doufali jsme, že tu ještě pár měsíců pobyde, než ledviny pozvolna dokončí svou úlohu, bohužel se však přidal zánět zubů a dásní. Léky však nebyly dostatečně silné a zánět se zhoršoval, Toníček nemohl jíst a otekla mu tlamka. Na vybranou byla už jen euthanazie nebo extrakce a ošetření některých zubů v celkové anastezii, což vzhledem k jeho věku a stavu bylo rizikové. Přesto veterináři ještě doporučili spíše bojovat, takže Toníček zákrok podstoupil, přežil a po dvou dnech byl propuštěn do naší domácí péče. Zhruba po dvou dnech se střídaly dny dobré a dny zlé. Některé dny nechodil, ale jedl, jiné dny zase chodil krásně, ale odmítal cokoliv k jídlu. Desátý den však vyčerpal zřejmě poslední zbytky svých sil a možností a nám pohasla naděje. V sobotu jsme nechali Toníčka odejít. S poslední hroudou přihrnutou na jeho hrobeček jsem mu přála, jestli ho měl někdo někdy rád, tak aby se s ním směl v nebi potkat.
